Technický rider kapely: co obsahuje a kdo ho čte

Technický rider je jednostránkový dokument, kterým kapela předem sděluje, co potřebuje k odehrání koncertu. Obsahuje plán pódia, seznam vstupů s mikrofony a DI boxy, požadavky na monitory, napájení a backline a kontakt na člověka, který za zvuk kapely odpovídá. Čtou ho dva lidé: zvukař klubu, který podle něj připraví pódium ještě před příjezdem kapely, a pořadatel, který z něj pozná, jestli jeho sál a technika na koncert stačí.

Stage plan: pódium nakreslené shora

Stage plan, česky plán pódia, je jednoduchý nákres při pohledu shora s vyznačenou hranou směrem k publiku. Ukazuje, kde kdo stojí, kde jsou bicí, zesilovače a klávesy, kde kapela potřebuje odposlechy a kde elektrické zásuvky. Stačí obdélník a několik popsaných značek, třeba z bezplatného online nástroje nebo z tabulkového editoru.

Každá pozice má nést jméno hráče a nástroj. Zvukař, který kapelu vidí poprvé, pak při zkoušce osloví konkrétního člověka místo volání „kytara vlevo“. Doporučila bych připsat k plánu i rozměr plochy, na kterou se sestava ještě pohodlně vejde. Pořadatel s malým pódiem se tak ozve včas a nezjišťuje to až při stavbě.

Input list neboli seznam vstupů

Seznam vstupů je tabulka, podle které zvukař zapojuje pult. Každý řádek znamená jeden kanál: číslo, zdroj zvuku, způsob snímání a případná poznámka. Pořadí má svou zvyklost, začíná se bicími, následuje basa, kytary, klávesy a nakonec zpěvy, a je dobré ji dodržet, protože zvukař má rozložení pultu v rukou.

Sloupec se snímáním nemusí jmenovat konkrétní modely. Stačí typ, případně příklad s dovětkem „nebo podobný“ – třeba Shure SM58 jako obvyklý dynamický mikrofon na zpěv. U každého řádku je podstatné uvést, co kapela veze a co čeká od klubu. Považuji tohle rozlišení za nejužitečnější údaj celého rideru, protože právě tady vznikají nedorozumění: kapela předpokládá, že DI boxy jsou na místě, klub předpokládá opak.

DI box si zaslouží vysvětlení. Převádí nesymetrický signál z nástroje, například z baskytary, kláves nebo elektroakustické kytary, na symetrický signál mikrofonní úrovně, který lze vést dlouhým kabelem do pultu bez brumu a ztráty výšek. Aktivní DI boxy a kondenzátorové mikrofony potřebují phantomové napájení 48 V z pultu, a proto se to do poznámky píše.

Monitory, napájení a backline

U monitorů uveďte počet samostatných mixů a stručně, co v nich kdo chce slyšet. Čtyři odposlechy zapojené do jedné cesty jsou pro zvukaře něco jiného než čtyři nezávislé mixy. Pokud kapela hraje na in-ear monitory, patří sem, zda si veze vlastní systém a kolik výstupů z pultu potřebuje. Čím se monitorový mix liší od zvuku pro sál, vysvětluje text o tom, jak vypadá práce zvukaře na koncertě.

Napájení se do rideru zapisuje jako počet zásuvek 230 V a jejich místo na pódiu. Zapojení a jištění okruhů je věcí techniků sálu, kapela pouze sděluje, kde co potřebuje.

Backline je vybavení, které stojí na pódiu a není součástí ozvučení: bicí souprava, zesilovače, klávesové stojany. Rider má říct, co kapela přiveze a co potřebuje půjčit. Na festivalech a večerech s více kapelami se bicí a basový aparát často sdílejí, aby přestavba trvala minuty. Bubeník pak veze jen činely, malý buben a pedál. Zvolila bych proto u backline formulaci se dvěma variantami, tedy co kapela potřebuje při hraní na vlastní vybavení a co při sdíleném.

Kontakt, datum verze a jedna strana

V záhlaví má být název kapely, jméno a telefon člověka, se kterým může zvukař klubu řešit technické věci, a datum poslední úpravy. Když kapela jezdí s vlastním zvukařem, patří tam jeho kontakt, ne kontakt manažera. Datum je důležitější, než vypadá. Po internetu a v e-mailech pořadatelů kolují staré verze a zvukař potřebuje poznat, která platí. Po každé změně sestavy nebo nástrojů vydejte novou verzi a starou stáhněte z webu i ze sdílených složek.

Rozsah jedné strany má praktický důvod. Rider visí vytištěný u pultu a čte se ve spěchu, často při špatném světle. Posílejte ho v PDF, které se na každém zařízení zobrazí stejně, a pojmenujte soubor názvem kapely a rokem.

Hospitality část

Někdy se k technické části přidává krátký odstavec o zázemí. Patří do něj počet lidí včetně doprovodu, potřeba uzamykatelné šatny, parkování u vchodu kvůli vykládání, pitná voda na pódium a stravovací omezení členů kapely. Podle mě má být stejně věcný jako zbytek dokumentu. Dlouhý seznam přání u kapely, kterou pořadatel teprve poznává, odvádí pozornost od údajů, na kterých koncert stojí.

Kdy rider poslat a jak ověřit, že funguje

Posílá se při potvrzení termínu, obvykle spolu s propagačními materiály, jak je popisuje článek o tom, co obsahuje press kit kapely, a znovu se připomíná zhruba týden před koncertem. Skutečný počet lidí a rozsah vezené techniky vstupují i do úvahy o ceně, takže rider souvisí s tím, jak se živé hraní řadí mezi ostatní složky hudby jako obživy.

Než dokument rozešlete, udělejte jednoduchou zkoušku. Dejte ho někomu, kdo vaši kapelu nezná, a nechte ho podle něj popsat, co kde na pódiu stojí a kolik kabelů vede do pultu. Kde zaváhá, tam je potřeba rider přepsat.

Zdroje

• Shure, Microphone Techniques for Live Sound Reinforcement
• Yamaha Corporation, Sound Reinforcement Handbook (Gary Davis, Ralph Jones)
• Radial Engineering, dokumentace a příručky k DI boxům
• Audio Engineering Society, publikace k ozvučování koncertů
• Sound on Sound, články o živém zvuku a přípravě pódia