Zvuková karta pro začínajícího hudebníka

Zvuková karta pro domácí nahrávání má být externí rozhraní připojené přes USB, se dvěma vstupy, mikrofonními předzesilovači, fantomovým napájením 48 V a spolehlivými ovladači. To je celý základ. Parametry, kterými se výrobci nejvíc chlubí, tedy vzorkovací frekvence 192 kHz a vysoké počty kanálů, mají pro začátek mnohem menší váhu než čistý předzesilovač a nízké zpoždění.

Kolik vstupů opravdu využijete

Počet vstupů určuje, kolik zdrojů zaznamenáte najednou do samostatných stop. Jeden vstup stačí tomu, kdo nahrává po vrstvách jen hlas nebo jen kytaru. Dva dovolí zpívat a hrát současně nebo sejmout nástroj dvěma mikrofony ve stereu. Čtyři a víc potřebuje ten, kdo snímá bicí nebo zkoušku kapely.

Doporučila bych dva vstupy i člověku, který zatím nahrává sólo. Rozdíl ve velikosti přístroje je malý a druhý kanál se hodí hned, jakmile přijde na návštěvu spoluhráč.

Důležitější než počet je typ konektorů. Kombinovaná zdířka přijme mikrofonní XLR i jack 6,3 mm. Mikrofonní vstup má nízkou impedanci a velké zesílení, linkový vstup je určen pro klávesy a jiné přístroje s vlastním výstupním zesilovačem a nástrojový vstup, označovaný Hi-Z nebo INST, má vysokou impedanci pro snímače elektrické kytary a baskytary. Kytara zapojená do linkového vstupu zní tence a bez výšek, protože ji nízká impedance vstupu zatěžuje.

Předzesilovače a fantomové napájení 48 V

Mikrofon dává velmi slabé napětí a předzesilovač ho musí zvednout na pracovní úroveň. Jeho kvalita se pozná hlavně na konci rozsahu: když otočíte ziskem naplno, objeví se šum. U kondenzátorových mikrofonů to obvykle nevadí, protože mají silný výstup. Dynamické mikrofony s nízkou citlivostí, jako je Shure SM7B, ale potřebují zisku hodně, a právě tam se levnější předzesilovače prozradí.

Fantomové napájení přivádí po mikrofonním kabelu stejnosměrné napětí 48 V, které potřebují kondenzátorové mikrofony pro svou elektroniku. Dynamickým mikrofonům při symetrickém zapojení nevadí, jen ho nevyužijí. Opatrnost je namístě u starších páskových mikrofonů, kde se vyplatí řídit návodem výrobce. Zapínejte ho až po připojení mikrofonu a se staženou hlasitostí poslechu, jinak se v reproduktorech ozve rána.

Vzorkovací frekvence a bitová hloubka

Vzorkovací frekvence říká, kolikrát za sekundu převodník změří signál. Zaznamenat lze kmitočty do její poloviny, takže 44,1 kHz pokryje pásmo přibližně do 22 kHz, tedy celý slyšitelný rozsah. Hodnota 48 kHz je zavedená u zvuku k videu. Vyšší frekvence zvětšují soubory a zatěžují počítač a pro běžnou hudební práci je považuji za zbytečné.

Bitová hloubka určuje dynamický rozsah záznamu, tedy vzdálenost mezi nejhlasitějším signálem a šumem. Šestnáct bitů dává teoreticky 96 dB, čtyřiadvacet 144 dB. V praxi to znamená jediné: ve 24 bitech můžete nahrávat s rezervou a špičky nechat kolem −12 dBFS, aniž by tichá místa zapadla do šumu. Červená kontrolka u vstupu hlásí přebuzení a to už se opravit nedá.

Latence, vyrovnávací paměť a ovladače ASIO

Latence je zpoždění mezi tím, co zahrajete, a tím, co uslyšíte ve sluchátkách po průchodu počítačem. Vzniká hlavně ve vyrovnávací paměti, do které se zvuk ukládá po blocích. Blok 256 vzorků při 48 kHz znamená něco přes pět milisekund na vstupu a podobnou dobu na výstupu. Menší blok zpoždění zkrátí, ale zatíží procesor, a když počítač nestíhá, ozve se praskání.

Ve Windows o výsledku rozhodují ovladače ASIO, což je protokol firmy Steinberg, který obchází běžnou zvukovou vrstvu systému a dovoluje programu komunikovat s kartou přímo. Na Macu plní stejnou roli systémové Core Audio a řada karet tam funguje bez instalace. Při výběru bych se dívala nejdřív na to, jak dlouho výrobce ovladače ke starším typům aktualizuje. Karta s dobrými převodníky a zanedbaným ovladačem je po velké aktualizaci systému nepoužitelná.

Zpoždění při nahrávání obchází přímý monitoring. Karta pošle vstupní signál rovnou do sluchátek, mimo počítač, a knoflíkem se míchá poměr mezi ním a podkladem. Zpěvák se pak slyší bez zpoždění, jen bez efektů z programu.

Výstupy a připojení k počítači

Symetrické linkové výstupy na konektorech jack TRS jsou určené pro aktivní reproduktory a potlačují rušení na delším kabelu. Sluchátkový výstup by měl mít vlastní regulaci hlasitosti, nezávislou na reproduktorech. Jak oba poslechy kombinovat, rozebírá text srovnávající studiové monitory a sluchátka při mixu.

Většina menších karet se napájí přímo z portu USB a splňuje standard USB Audio Class, díky kterému je systém rozpozná bez dalšího softwaru. Vstupy MIDI na pětikolíkových konektorech využije jen majitel staršího syntezátoru, současné klávesy se připojují přes USB samostatně. Volila bych kartu s kovovým tělem a pevnými potenciometry, protože ji čeká přenášení a tisíce otočení ziskem.

Jakmile kartu zapojíte, nastavte v programu vyrovnávací paměť na 128 vzorků, nahrajte minutu zpěvu a sledujte, jestli zvuk nepraská. Pokud ano, zvyšujte hodnotu po krocích. Výsledné číslo je pracovní nastavení pro váš počítač. K němu se pak vztahuje i volba mikrofonu, jíž se věnuje článek o tom, jak vybrat mikrofon pro mluvené slovo i zpěv, a celé pořadí kroků shrnuje průvodce, podle něhož vzniká domácí nahrávací studio.

Zdroje

• Focusrite, uživatelská příručka k rozhraním řady Scarlett
• Steinberg, dokumentace k technologii ASIO
• IEC 61938, Multimedia systems – Guide to the recommended characteristics of analogue interfaces (fantomové napájení P48)
• USB Implementers Forum, specifikace USB Audio Device Class
• Shure, vzdělávací materiály o fantomovém napájení a typech mikrofonů