Studiové monitory versus sluchátka při mixu

Studiové monitory ukážou mix tak, jak ho uslyší většina posluchačů: s prostorem před sebou a s basy, které jsou cítit. Jenže jen tehdy, když je místnost akusticky upravená. Sluchátka místnost ze hry vyřazují, zato zkreslují šířku stereo obrazu a odhad basů. V domácích podmínkách proto nedává smysl vybírat jedno, ale vědět, na co se který poslech hodí, a hotový mix ověřit jinde.

Co znamená poslech v blízkém poli

Monitory pro malá studia se označují jako nearfield, tedy pro blízké pole. Jsou navržené pro poslech zhruba z jednoho až jednoho a půl metru, kde přímý zvuk z reproduktoru převažuje nad odrazy od stěn. Čím blíž sedíte, tím menší podíl na výsledku má místnost. To je hlavní důvod, proč se do pokojů nehodí velké bedny určené pro poslech z větší dálky.

Většina studiových monitorů je aktivní, zesilovač mají vestavěný a připojují se symetrickým kabelem přímo ke zvukové kartě. O tom, jak hluboko zahrají, rozhoduje hlavně průměr basového měniče. Vybrala bych do malého pokoje spíš menší typ s pěti- až šestipalcovým měničem. Větší reproduktor vybudí stojaté vlny silněji a basy, které přidá, zkreslí místnost dřív, než je stihnete posoudit.

Umístění monitorů do trojúhelníku

Reproduktory a hlava posluchače tvoří rovnostranný trojúhelník. Vzdálenost mezi monitory se rovná vzdálenosti každého z nich k uším a oba jsou natočené tak, aby jejich osy mířily na posluchače. Výškové měniče patří do výšky uší, protože vysoké frekvence se šíří v úzkém svazku a mimo osu jich ubývá.

Stejnou váhu má podle mě souměrnost, na kterou se v pokojích se stolem u boční stěny zapomíná. Poslechové místo má ležet na ose místnosti, se stejnou vzdáleností k levé i pravé stěně, jinak se liší odrazy z obou stran a střed stereo obrazu ujíždí. Blízkost stěny za monitory zesiluje basy a u reproduktorů s basreflexem vyvedeným dozadu to platí dvojnásob. Řada typů má proto na zadním panelu přepínač, kterým se hloubky při umístění u zdi uberou.

Monitor položený přímo na desce stolu ji rozechvívá a deska navíc odráží zvuk k uším. Pomůžou stojany nebo podložky, které reproduktor oddělí a zvednou. Kde odrazy v pokoji vznikají a jak je zkrotit, vysvětluje článek o tom, jak akustika místnosti ovlivňuje nahrávku i poslech.

Otevřená a uzavřená sluchátka mají jinou úlohu

Uzavřená sluchátka mají pevné mušle, které tlumí okolí a nepouštějí zvuk ven. Hodí se k nahrávání, protože podklad neprosakuje do mikrofonu. Uzavřená komora ale zvýrazňuje basy a stereo obraz působí sevřeně, uvnitř hlavy.

Otevřená sluchátka mají mušle prodyšné. Zvuk je vzdušnější a vyrovnanější, proto se používají k mixu a ke kontrole detailů. Co hraje uvnitř, je ovšem slyšet i venku, a k mikrofonu se tedy nehodí. Rozdíly mezi konstrukcemi včetně polootevřených typů a měničů podrobněji rozebírá přehled, podle čeho vybírat sluchátka pro poslech hudby.

V čem sluchátka při mixu klamou

U reproduktorů slyší levé ucho i pravý kanál, jen o něco později a tišeji. Ve sluchátkách jsou kanály dokonale oddělené. Nástroj posunutý úplně do strany proto zní ve sluchátkách přijatelně, kdežto na reproduktorech se může ukázat jako utržený od zbytku. Podobně je to s dozvukem: ve sluchátkách je slyšet každý jeho detail, takže ho člověk přidá málo a na reproduktorech pak mix zní suše.

Druhou slabinou jsou basy. Sluchátka je přenesou jen do uší, kdežto reproduktory rozechvějí vzduch v celé místnosti. Odhadnout správnou hlasitost basy a kopáku je proto ve sluchátkách těžší. Na druhou stranu jsou sluchátka nepřekonatelná jako lupa. Kliknutí ve střihu, šum, dech nebo nepřesný nástup v nich najdete rychleji než na jakémkoli reproduktoru.

Když se mě někdo ptá, čím začít v pokoji bez akustických úprav, radím otevřená sluchátka. Slabiny sluchátek jsou totiž pořád stejné a dají se naučit, zatímco chyby neupravené místnosti se mění s každým posunutím židle.

Kontrola mixu na více systémech

Žádný poslech není neutrální, proto se hotový mix ověřuje jinde. Smysl mají čtyři místa: pracovní poslech, malý reproduktor telefonu nebo notebooku, auto a běžná pecková sluchátka. Reproduktor telefonu nepřenese hluboké basy, takže ukáže, jestli je basová linka čitelná i díky vyšším harmonickým a jestli zpěv nezaniká. Auto naopak odhalí přebytek hloubek.

Poslech v monu považuji za nejrychlejší kontrolu ze všech. Když se po přepnutí některý nástroj ztratí nebo zeslábne, jsou jeho kanály vzájemně mimo fázi a na jednom reproduktoru se totéž stane posluchači.

Pomáhá také referenční skladba, tedy hotová nahrávka podobného žánru vložená přímo do projektu. Ztlumte ji na stejnou vnímanou hlasitost jako svůj mix a přepínejte mezi oběma. Hlasitější verze totiž vždycky působí lépe a srovnání bez vyrovnání hlasitosti nic neřekne.

Pro dnešek stačí jeden krok. Vyberte si tři skladby, které dobře znáte, a poslechněte si je na svém pracovním poslechu při střední hlasitosti. Všímejte si, kolik je v nich basů a jak hlasitý je zpěv proti doprovodu. Tím si vytvoříte měřítko, bez něhož se nedá věřit monitorům ani sluchátkům. Kam poslech patří v celé sestavě, popisuje průvodce tím, jak postavit domácí nahrávací studio.

Zdroje

• ITU-R BS.775, Multichannel stereophonic sound system with and without accompanying picture (referenční rozmístění reproduktorů)
• ITU-R BS.1116, Methods for the subjective assessment of small impairments in audio systems (požadavky na poslechové podmínky)
• Genelec, Monitor Setup Guide – příručka k umístění studiových monitorů
• Yamaha, uživatelská příručka k monitorům řady HS
• Sound on Sound, články o mixu na sluchátkách a na monitorech