Sluchátka pro poslech hudby a rozdíly mezi typy

Sluchátka pro poslech hudby se liší hlavně ve třech věcech: jestli mají mušle otevřené, nebo uzavřené, jak sedí na hlavě a jaký měnič v nich hraje. Teprve potom přichází na řadu impedance, bezdrátový přenos a potlačení hluku. Kdo si tyto vrstvy projde v uvedeném pořadí, vybírá podle toho, kde a jak poslouchá, a ne podle nejdelšího výčtu funkcí na krabici.

Otevřená a uzavřená konstrukce mění zvuk i použití

Otevřená sluchátka mají zadní stranu mušle prodyšnou, obvykle krytou mřížkou. Zvuk vyzářený membránou dozadu se nemá od čeho odrážet, takže přednes působí vzdušně a prostor nahrávky se zdá širší. Platí se za to tím, že hudba je slyšet ven a okolní ruch dovnitř. Do tramvaje ani do sdílené kanceláře se proto nehodí.

Uzavřená sluchátka mají mušli pevnou. Tlumí okolí, neruší lidi kolem a bas z nich bývá důraznější, protože vzduch uvnitř mušle funguje jako pružina. Prostor je užší a u hůře navržených modelů se uvnitř mušle ozývají rezonance, které zabarvují střední pásmo. Existuje i polootevřené provedení, které leží někde mezi.

Na poslech doma v klidné místnosti bych zvolila otevřenou konstrukci, protože u ní hudba zní méně „v hlavě“ a dlouhý poslech tolik neunavuje. Na cesty nebo k nahrávání u mikrofonu dává smysl jen uzavřená.

Přes uši, na uši a do uší

Sluchátka přes uši mají náušníky, které obepínají celý boltec. Vejde se do nich velký měnič a tlak se rozloží kolem ucha, takže vydrží na hlavě nejdéle. Sluchátka na uši leží přímo na boltci. Jsou menší a lehčí, ale tlumí hůř a jejich zvuk závisí na tom, jak pevně a v jaké poloze na uchu sedí.

Do uší patří dva odlišné typy. Pecky leží volně v boltci a zvukovod neutěsní, proto z nich uniká bas. Špunty, označované také jako in-ear, mají silikonový nebo pěnový nástavec, který zvukovod uzavře. Právě těsnost rozhoduje o tom, kolik basu uslyšíte. Výběr správné velikosti nástavců považuji za nejvíc podceňovaný krok: stejná sluchátka s malým a se správně sedícím nástavcem hrají jako dva různé výrobky.

Dynamický, planární a armaturový měnič

Dynamický měnič je zmenšený reproduktor. Na membráně je cívka, která se pohybuje v poli pevného magnetu. Je levný na výrobu, snese hodně a najdete ho ve většině sluchátek všech velikostí.

Planární, přesněji planárně magnetický měnič má tenkou plochou membránu, po níž vede vodič, a magnety jsou rozmístěné po obou jejích stranách nebo po jedné z nich. Síla působí na celou plochu membrány najednou, což se obvykle projeví přesným basem a nízkým zkreslením. Taková sluchátka bývají těžší a často potřebují výkonnější zesilovač.

Armaturový měnič, anglicky balanced armature, je drobná součástka původně vyvinutá pro naslouchací přístroje. Kotva uvnitř cívky kmitá mezi magnety a pohyb přenáší na malou membránu. Hraje přesně, ale jen v omezeném pásmu, a tak výrobci špuntů skládají několik armatur dohromady s výhybkou, případně je kombinují s dynamickým měničem pro bas. Samotný počet měničů podle mě nic neříká, protože o výsledku rozhoduje jejich sladění, a ne číslo v popisu.

Impedance a citlivost určují, co sluchátka potřebují

Impedance se udává v ohmech a říká, jaký odpor sluchátka kladou zesilovači. Modely určené k telefonu mívají kolem 16 až 32 ohmů, studiová a hi-fi sluchátka se vyrábějí i s 250 nebo 600 ohmy. Samotné číslo ale nestačí. Druhým údajem je citlivost, tedy hlasitost při daném příkonu nebo napětí, uváděná v decibelech na miliwatt nebo na volt.

Sluchátka s vysokou impedancí a nízkou citlivostí budou z telefonu nebo notebooku hrát potichu a bez dynamiky. Pak je na místě samostatný sluchátkový zesilovač nebo zvuková karta s dostatečně silným výstupem. Dívala bych se proto na oba údaje současně a ještě před koupí si ujasnila, z čeho budu poslouchat.

Bluetooth kodeky a aktivní potlačení hluku

Bezdrátová sluchátka dostávají hudbu zkomprimovanou kodekem, na kterém se musí shodnout telefon i sluchátka. Když se neshodnou na ničem lepším, použijí základní SBC.

Všechny uvedené kodeky jsou v běžném provozu ztrátové. Nakolik se to dá poznat, souvisí s tím, co rozebírá srovnání bezztrátového formátu FLAC a běžného MP3.

Aktivní potlačení hluku, zkráceně ANC, pracuje s mikrofony na mušli. Elektronika z nich snímá okolní zvuk a do měniče přidává signál s opačnou fází, který hluk vyruší. Nejlépe funguje na hluboké a stálé zvuky, jako je hukot motoru nebo klimatizace. Na hlasy a náhlé zvuky stačí hůř a tam pomáhá spíš samotné utěsnění. Zapnuté ANC také mírně mění zvuk a zkracuje výdrž baterie.

Jak sluchátka zapadají do zbytku domácího poslechu

Sluchátka jsou jen jedním ze způsobů, jak doma poslouchat. Kdo chce hudbu sdílet s ostatními, sáhne spíš po zařízení, které popisuje článek o tom, jak vybrat bezdrátový reproduktor pro domácí poslech i párty. Jiný druh zážitku nabízí vinyl a text o tom, proč se gramofon vrací do obývacích pokojů, vysvětluje, co všechno k němu patří. A kdo chce zvuk také pořizovat, najde základy v článku o tom, jak zvolit mikrofon pro podcast i zpěv.

Jako první krok bych doporučila napsat si na papír dvě věci: kde budete poslouchat nejčastěji a z jakého zařízení. Z odpovědí vyplyne konstrukce, typ uchycení i to, zda řešit kodeky, nebo impedanci. Teprve s tímto zúženým výběrem má smysl jít sluchátka zkusit na vlastní hlavu, nejlépe s hudbou, kterou dobře znáte.

Zdroje

• IEC 60268-7, Sound system equipment – Part 7: Headphones and earphones
• Bluetooth SIG, specifikace profilu A2DP (Advanced Audio Distribution Profile)
• Audio Engineering Society, publikace k měření a hodnocení sluchátek
• Sennheiser a Beyerdynamic, technická dokumentace ke sluchátkům
• Sony, technický popis kodeku LDAC