Akustika místnosti ovlivní nahrávku víc než mikrofon

Mikrofon nesnímá jen hlas nebo nástroj, ale i všechno, co se k němu vrátí od stěn, stropu a podlahy. Akustika místnosti proto určuje charakter nahrávky dřív, než přijde ke slovu kvalita techniky: citlivý kondenzátorový mikrofon v holém pokoji zachytí tu holost velmi věrně. Dobrá zpráva je, že většinu potíží způsobují tři dobře popsané jevy a na každý existuje konkrétní náprava.

Akustická úprava není zvuková izolace

Tyhle dva pojmy se pletou nejčastěji. Akustická úprava mění to, jak zvuk zní uvnitř místnosti – zkracuje dozvuk a krotí odrazy. Zvuková izolace brání zvuku, aby procházel ven k sousedům nebo dovnitř z ulice, a stojí na jiných principech: na hmotnosti konstrukcí, na jejich pružném oddělení a na vzduchotěsnosti. Pěnový panel na zdi pokoj zklidní, ale souseda před vaším zpěvem neochrání, protože je lehký a prodyšný.

Podle mě je dobré si tenhle rozdíl ujasnit ještě před prvním nákupem, protože jinak člověk čeká od absorbérů výsledek, který přinést nemohou. Izolace znamená stavební zásah a patří do rukou odborné firmy. Úpravu si naopak z velké části uděláte svépomocí.

První odrazy a třepotavá ozvěna

První odrazy jsou ty, které dorazí k mikrofonu nebo k uším krátce po přímém zvuku, typicky od bočních stěn, stropu a desky stolu. Protože přicházejí se zpožděním několika milisekund, sčítají se s přímým zvukem a vzniká hřebenový filtr: některé frekvence se zesílí, jiné vyruší. Nahrávka pak zní dutě a stereofonní obraz z reproduktorů se rozmazává.

Místa prvních odrazů se u poslechu hledají zrcátkem. Sedněte si na poslechové místo a nechte někoho posouvat zrcátko po boční stěně. Tam, kde v něm uvidíte reproduktor, patří absorbér. Totéž platí pro strop nad stolem.

Mezi dvěma holými rovnoběžnými stěnami navíc vzniká třepotavá ozvěna, kovově znějící řada rychlých odrazů. Odhalí ji tlesknutí uprostřed pokoje. Stačí, když jednu z dvojice stěn přeruší knihovna, závěs nebo panel.

Stojaté vlny a proč basy neposlouchají

Na nízkých frekvencích se místnost chová jinak. Vlnová délka basových tónů je srovnatelná s rozměry pokoje, a mezi protilehlými stěnami tak vznikají stojaté vlny neboli vlastní módy místnosti. Nejnižší z nich leží na frekvenci, jejíž půlvlna se přesně vejde mezi stěny. U pokoje dlouhého čtyři metry to vychází přibližně na 43 Hz, další módy následují na násobcích.

Důsledek je slyšet i bez měření: stejný basový tón na jednom místě duní a o metr dál skoro mizí. Tlak je nejvyšší u stěn a hlavně v rozích, kde se potkávají módy všech tří rozměrů. Právě tam se proto umisťují basové pasti, tedy silné absorbéry sahající pokud možno od podlahy ke stropu.

Malé pokoje s rozměry blízkými krychli jsou na tom nejhůř, protože se jejich módy překrývají na stejných frekvencích. Rozměry nezměníte, ale pomůže posunout poslechové místo. Střed délky místnosti bývá pro basy nejhorší a posun o několik desítek centimetrů dopředu často udělá víc než nový panel.

Absorpce, difuze a tloušťka materiálu

Absorbér z porézního materiálu, tedy z minerální vlny nebo akustické pěny, přeměňuje pohyb vzduchu třením na teplo. Funguje tam, kde se částice vzduchu pohybují nejrychleji, a to je u dlouhých vln dál od stěny. Tenký panel proto pohltí výšky a horní středy, kdežto basy jím projdou. Účinnost směrem dolů zvyšuje větší tloušťka a také vzduchová mezera mezi panelem a zdí.

Z toho plyne nejčastější chyba: pokoj polepený tenkou pěnou ztratí výšky, ale dunění zůstane, takže zní tlumeně a přitom nevyrovnaně. Raději bych pořídila čtyři silné panely do rohů a na místa prvních odrazů než plochu pěny přes celou stěnu.

Difuzor zvuk nepohlcuje, ale rozptyluje do mnoha směrů, takže místnost zůstane živá a odraz přitom nepřijde jako jeden ostrý úder. Klasickým typem je Schroederův difuzor s různě hlubokými komůrkami. V malém pokoji ho z velké části zastoupí nepravidelně zaplněná knihovna na zadní stěně. Difuzi považuji za druhý krok. Dokud nejsou vyřešené rohy a první odrazy, nemá co vylepšovat.

Postup úprav v běžném pokoji

Na prvním místě jsou rohy, pak boční stěny a strop v místech prvních odrazů, potom stěna za poslechovým místem. Koberec na plovoucí podlaze pomůže se středy a výškami, basy neovlivní. Pro snímání zpěvu se dá totéž vyřešit lokálně kolem mikrofonu, jak ukazuje návod na vokální booth z dek a nábytku.

Úprava místnosti má smysl v každé fázi, ale nejvíc se projeví ve chvíli, kdy začnete mixovat na reproduktory. Jak spolu poslech a prostor souvisejí, popisuje text o tom, kdy použít monitory a kdy sluchátka, a kam akustika patří v pořadí celé sestavy, najdete v průvodci, který vede domácí nahrávací studio od nuly k první skladbě.

Než cokoli pořídíte, udělala bych jednoduchý test. Tleskněte uprostřed pokoje a poslouchejte, jestli se ozve kovové zadrnčení. Pak pusťte skladbu s výraznou basovou linkou a pomalu projděte místnost od stěny ke stěně. Místa, kde bas mizí a kde duní, si označte – podle nich poznáte, kam nepatří židle ani mikrofon.

Zdroje

• ČSN EN ISO 3382-2, Akustika – Měření parametrů prostorové akustiky – Část 2: Doba dozvuku v běžných prostorech
• ČSN EN ISO 354, Akustika – Měření zvukové pohltivosti v dozvukové místnosti
• F. Alton Everest, Ken C. Pohlmann: Master Handbook of Acoustics, McGraw-Hill
• Česká akustická společnost, sborníky a odborné materiály k prostorové akustice
• Sound on Sound, články o akustických úpravách malých studií