Digitální piano s váženou klaviaturou pro studium

Digitální piano poslouží ke studiu klavíru tehdy, když má 88 kláves plné šířky, kladívkovou mechaniku a pedál, který se chová jako u akustického nástroje. Zvuk, počet rejstříků a doprovodné funkce jsou až druhořadé. Lehký keyboard s pružinovými klávesami tyto podmínky nesplní, i kdyby zněl sebelépe.

Proč lehké klávesy ke cvičení klavíru nestačí

V akustickém klavíru je klávesa páka, která vymrští kladívko proti struně. Odpor pod prstem vzniká hmotností a setrvačností kladívka a hráč se učí dávkovat sílu právě proti němu. Na klávese s pružinou je odpor jiný – největší dole a téměř žádný na začátku – takže návyky z ní se na klavír nepřenesou a žák při hodině na skutečném nástroji tluče nebo naopak nedohrává tóny.

Kladívková mechanika digitálního piana proto obsahuje malá kladívka, která při stisku nezasahují strunu, jen dodávají klávese váhu a setrvačnost. Tón spouštějí snímače, které měří, jak rychle klávesa projde svou dráhou.

Odstupňovaná váha a snímače pod klávesami

U klavíru jsou basová kladívka těžší než diskantová, a tak je hmat v levé části klaviatury tužší. Odstupňovaná mechanika tento rozdíl napodobuje, obvykle po několika zónách. Dívala bych se při výběru nejdřív na tohle, protože mechaniku na rozdíl od zvuku nelze později ničím vylepšit.

Druhý údaj se týká snímačů. Dva snímače na klávesu stačí na běžnou hru, třetí umožní zopakovat tón, aniž se klávesa vrátí úplně nahoru, což se projeví u trylků a rychlých repetic. Některé mechaniky simulují i lehké „cvaknutí“ v hloubce stisku, které u křídla vytváří vypouštěcí mechanismus. Je to příjemný detail, ale za rozhodující ho nepovažuji; pro začátečníka je podstatnější rovnoměrný chod kláves a jejich klidný návrat.

Jak vzniká zvuk a co říká údaj o polyfonii

Většina nástrojů přehrává samply, tedy nahrávky skutečného koncertního křídla. Každý tón bývá nasnímán v několika dynamických vrstvách, protože silně zahraná struna není jen hlasitější, ale má i jasnější barvu. Čím víc vrstev a čím delší nahrávky bez smyčkování, tím přirozeněji tón doznívá. Část nástrojů zvuk počítá fyzikálním modelováním nebo oba postupy kombinuje.

Polyfonie udává, kolik hlasů může znít současně. Čísla jako 64, 128 nebo 256 vypadají vzhledem k deseti prstům nadsazeně, jenže s pedálem doznívají všechny dříve zahrané tóny, stereo sampl spotřebuje dva hlasy a simulace rezonance další. Při nízké hodnotě nástroj začne nejstarší tóny tiše odřezávat. Podle mě je 128 hlasů pro studium dostatečná rezerva a nad touto hranicí bych se rozhodovala podle mechaniky, ne podle čísla.

Vestavěné reproduktory rozhodují o tom, jak nástroj zní v místnosti. Malé měniče mířící dolů basy příliš nepřenesou, a tak tentýž model často zní výrazně lépe ve sluchátkách.

Tři pedály a rozdíl mezi spínačem a plynulým snímáním

Klavír má tři pedály. Pravý zvedá dusítka a nechává tóny znít, prostřední sostenuto podrží jen ty tóny, které byly stisknuté v okamžiku sešlápnutí, levý una corda zvuk ztiší a změkčí. Ve výuce se zdaleka nejvíc používá pravý.

Jednoduchý pedál přibalený k přenosným pianům bývá pouhý spínač, který zná dvě polohy. Plynulý pedál snímá i mezipolohy a umožňuje takzvaný půlpedál, kdy dusítka struny jen lehce tlumí. Doporučila bych ověřit, že nástroj půlpedál podporuje a že je odpovídající pedál součástí balení nebo jde dokoupit; pedalizace se učí brzy a na spínači ji nacvičit nelze.

Skříňové, nebo přenosné provedení a připojení k počítači

Skříňové piano má pevný stojan, trojici pedálů ve správné výšce a větší ozvučnici. Přenosné se dá uklidit, ale potřebuje stabilní stojan. Křížový stojan typu X se při důraznější hře houpe a nenabízí místo pro kolena, proto bych zvolila raději pevný stojan dodávaný přímo k danému modelu. Horní plocha bílých kláves má být zhruba 72 až 75 cm nad podlahou, podobně jako u klavíru, a židle tak vysoká, aby předloktí směřovalo ke klaviatuře vodorovně.

Dva sluchátkové výstupy ocení žák s učitelem i rodina ve vedlejším pokoji. Port USB zase udělá z piana ovladač pro notační či nahrávací program; co všechno se přes něj přenáší, popisuje průvodce MIDI klávesami v domácí produkci. Kdo by chtěl vedle klavíru tvořit i vlastní barvy, najde východisko v textu o tom, jak funguje syntezátor a jeho softwarová podoba.

Při zkoušení v prodejně vypněte dozvuk a další efekty, nasaďte si sluchátka a zahrajte tentýž tón desetkrát od nejtiššího po nejsilnější. Pokud se hlasitost a barva mění plynule a nejtišší úhoz se dá spolehlivě trefit, mechanika se snímači spolupracuje dobře. Totéž zopakujte v basu a v nejvyšší oktávě.

Zdroje

• Yamaha, uživatelské příručky k digitálním pianům řad Clavinova a P
• Kawai, technický popis kladívkových mechanik digitálních pian
• Roland, dokumentace k technologii modelování zvuku klavíru SuperNATURAL
• The MIDI Association, MIDI 1.0 Detailed Specification