Groovebox jako cesta k beatům bez počítače

Groovebox je samostatný přístroj, který v jedné krabici spojuje zdroj zvuku, sekvencer a efekty, takže se na něm dá složit celý beat bez počítače. Hodí se tomu, kdo chce tvořit rukama a s omezeným počtem voleb. Nenahradí pohodlí velké obrazovky při detailních úpravách a mixu.

Sampler, sekvencer a efekty pod jedním panelem

Zvuk v grooveboxu pochází buď ze sampleru, který přehrává nahrané vzorky bicích, basů či úryvků melodií, nebo z vestavěné syntézy, případně z obojího. Sekvencer zaznamenává, kdy má který zvuk zaznít, a efekty jako dozvuk, delay nebo kompresor zpracovávají jednotlivé stopy i celkový výstup. Pojmenování se ujalo v devadesátých letech díky přístroji Roland MC-303, samotný princip samplování s pady ale už dříve zpopularizovala řada Akai MPC.

Ovládání stojí na dvou typech prvků. Citlivé pady, obvykle šestnáct v mřížce čtyři krát čtyři, reagují na sílu úderu a hrají se na nich bicí i krájené samply. Řada tlačítek kroků pak slouží k přesnému zadávání rytmu. Stop bývá omezený počet, typicky osm nebo šestnáct, a každá nese jeden nástroj.

Skladba poskládaná ze vzorů

Základní jednotkou je vzor neboli pattern, tedy krátká smyčka o délce jednoho až několika taktů, v níž hrají všechny stopy současně. Skladba nevzniká zleva doprava jako na časové ose, ale přepínáním a řetězením vzorů: jeden pro sloku, druhý pro refrén, třetí pro přechod. Přepnutí proběhne až na konci taktu, takže se dá s formou improvizovat za chodu.

Považuji tenhle způsob práce za největší přínos grooveboxu, protože nutí nejdřív dotáhnout několik taktů, které opravdu fungují, a teprve potom řešit stavbu. Má to i rub. Kdo zůstane u jediného vzoru, skončí s osmi takty, které se točí dokola. Radím proto hned po prvním povedeném vzoru vytvořit jeho kopii a v ní něco ubrat – ztlumit basu, vynechat kopák – protože odebírání vytvoří kontrast rychleji než vymýšlení nové melodie.

Noty se zadávají dvojím způsobem. Při krokovém zápisu rozsvěcujete jednotlivé kroky při zastaveném i běžícím přehrávání, při živém záznamu hrajete na pady do metronomu a přístroj zahrané údery podle nastavení zarovná k mřížce. Jak s kroky, swingem a délkou vzoru zacházet podrobněji, rozebírá text o tom, jak funguje sekvencer a práce se smyčkami.

V čem je práce bez obrazovky jiná

Na grooveboxu posloucháte, místo abyste se dívali na tvar vlny. Rozhodnutí se dělají rychleji, protože přístroj nabízí jen to, co má na panelu. Podle mě je právě omezený počet stop výhodou pro začátek: aranžmá se nedá zahltit třiceti vrstvami a každý zvuk musí mít důvod.

Totéž omezení začne vadit při jemné práci. Střih samplu na malém displeji je pomalejší než myší, názvy souborů se zadávají otočným knoflíkem a míchání stop podle sluchu bez grafického přehledu vyžaduje cvik. Mnoho lidí proto na grooveboxu skladbu načrtne a dokončí ji v nahrávacím programu, kam jednotlivé stopy přenesou jako zvukové soubory.

Samply se do přístroje dostávají přes paměťovou kartu, kabelem USB nebo nahráním z linkového vstupu. Užitečná funkce je resampling, při kterém přístroj nahraje vlastní výstup do nového samplu. Uvolní se tím stopy i efekty a z několika vrstev se stane jeden zvuk, se kterým lze dál pracovat.

Na které vlastnosti se při výběru soustředit

Dívala bych se nejdřív na tři věci: zda přístroj umí samplovat přímo ze vstupu, kolik má stop a jak dlouhý může být vzor. Krátké vzory do šestnácti kroků stačí na bicí, ale delší melodii nebo akordový postup do nich nevměstnáte. Důležitá je i polyfonie jednotlivých stop – některé přístroje zahrají na stopě jen jeden tón, takže akord musíte nasamplovat jako celek.

Dál záleží na výstupech. Jediný stereo výstup znamená, že přístroj posílá ven hotový mix; samostatné výstupy nebo přenos více stop přes USB dovolí zpracovat bicí a basu zvlášť. Napájení z baterií či powerbanky rozhodne o tom, jestli půjde skládat i mimo pracovní stůl.

Zvukový charakter bych naopak nepřeceňovala. U sampleru ho určují hlavně vzorky, které do něj nahrajete, a ty se dají kdykoli vyměnit, kdežto logiku ovládání nezměníte.

Propojení s klaviaturou a dalšími nástroji

Melodie se na padech hrají nepohodlně. Většina grooveboxů má vstup MIDI nebo port USB, k němuž lze připojit klaviaturu; která velikost a mechanika se k tomu hodí, shrnuje průvodce výběrem MIDI kláves pro domácí produkci. Opačným směrem groovebox posílá noty a hodinový signál dál, takže jeho sekvencer může řídit i vnější zvukový modul a všechno běží ve stejném tempu. Kdy se takový samostatný nástroj hodí víc než plugin, popisuje srovnání hardwarového a softwarového syntezátoru.

Způsob práce si lze ověřit předem i bez přístroje. V libovolném nahrávacím programu si povolte jen osm stop a čtyřtaktovou smyčku, vypněte pohled na časovou osu a zkuste z těchto omezení během hodiny dostat tři odlišné vzory. Pokud vás to bude bavit víc než běžná práce v projektu, je groovebox pravděpodobně nástroj pro vás.

Zdroje

• Roland, uživatelské příručky k přístrojům řady MC
• Akai Professional, MPC User Guide
• Sound on Sound, recenze a technické články o grooveboxech a samplerech
• The MIDI Association, MIDI 1.0 Detailed Specification – synchronizační zprávy