Sekvencer a práce se smyčkami v elektronické hudbě

Sekvencer je zařízení nebo program, který si pamatuje pořadí not a přehrává je v daném tempu stále dokola. Žádný zvuk přitom nevydává – posílá pokyny syntezátoru, sampleru nebo bicímu automatu. V elektronické hudbě je základním skladatelským nástrojem, protože krátká smyčka, která se postupně proměňuje, tu nahrazuje tradiční stavbu z dlouhých frází.

Krok jako nejmenší jednotka rytmu

Krokový sekvencer dělí takt na stejně dlouhé díly. Nejběžnější je šestnáct kroků na takt, kde každý krok odpovídá šestnáctinové notě ve čtyřčtvrťovém taktu. Krok je buď zapnutý, nebo vypnutý, a přístroj jimi prochází zleva doprava. Kopák na krocích 1, 5, 9 a 13 dává rovný čtyřdobý puls taneční hudby; malý buben na krocích 5 a 13 k němu přidá druhou a čtvrtou dobu.

Ke každému kroku se ukládá víc než jen údaj, že zní. Patří k němu výška tónu, síla úhozu neboli velocity a délka noty, často označovaná jako gate. Krátká délka dává úsečné staccato, délka přesahující do dalšího kroku noty sváže a u monofonních syntezátorů spouští klouzavý přechod mezi tóny. Některé sekvencery dovolují uložit ke kroku i hodnotu libovolného parametru zvuku nebo pravděpodobnost, s jakou krok zazní.

Začala bych vždy u velocity. Hi-hat se stejnou silou na všech šestnácti krocích zní strojově a stačí ztišit každý druhý úder, aby rytmus získal pohyb, aniž přibude jediná nota.

Délka vzoru a co se stane, když stopy nejsou stejně dlouhé

Vzor mívá jeden, dva nebo čtyři takty, tedy 16, 32 nebo 64 kroků. Jednotaktový se rychle oposlouchá. Čtyřtaktový unese akordový postup i drobnou změnu v posledním taktu, která posluchači napoví, že se smyčka vrací na začátek.

Zajímavější je, že jednotlivé stopy nemusejí být stejně dlouhé. Pokud bicí běží v šestnácti krocích a melodie ve dvanácti, začátky obou stop se sejdou až po 48 krocích, tedy po třech taktech. Vzniká tím figura, která zní dlouhá a proměnlivá, přestože ji tvoří dvě krátké smyčky. Považuji rozdílné délky stop za nejúčinnější prostředek proti monotónnosti, protože nevyžadují žádný nový materiál.

Swing a kvantizace určují, jak rytmus sedí

Swing posouvá každou druhou šestnáctinu o kousek později. Udává se v procentech: 50 % znamená rovné dělení, hodnota kolem 66 % odpovídá triolovému cítění, kdy první nota z dvojice trvá dvakrát déle než druhá. House a hip hop se obvykle pohybují mezi těmito krajnostmi. Podle mě je lepší nastavovat swing po malých krocích a při přehrávání celého beatu, ne na sólovaném hi-hatu; správná hodnota se pozná podle toho, jak sedí s basou.

Kvantizace dělá opak: zahrané noty přitáhne k mřížce. Dá se jí určit hustota mřížky, obvykle šestnáctiny nebo osminy, a u většiny programů také síla v procentech. Plná kvantizace na bicích většinou nevadí. U akordů a melodií bych zvolila částečnou, protože úplně zarovnaný akord zní, jako by ho stiskl stroj, kdežto mírně rozložené nástupy tónů působí jako ruka na klaviatuře.

Od jedné smyčky k celé skladbě

Skladba z jediné smyčky vzniká tím, co v kterou chvíli nehraje. Osvědčený postup je nejdřív postavit nejhustší verzi vzoru se všemi stopami a ostatní části z ní odvodit ubíráním: úvod bez kopáku a basy, střední část jen s plochou a perkusemi. Přechody se zvýrazní krátkou změnou v posledním taktu, třeba vynecháním kopáku nebo zhuštěním úderů na malý buben.

Druhým zdrojem vývoje je automatizace. Filtr, který se v průběhu šestnácti taktů pozvolna otevírá, změní tutéž basovou linku z temného podkresu v hlavní motiv. Aby to fungovalo, je dobré rozumět tomu, co mezní frekvence a obálka se zvukem dělají, což vysvětluje text o tom, jak pracuje syntezátor v hardwarové i softwarové podobě.

Krokový sekvencer v přístroji a mřížka v programu

V nahrávacím programu plní roli sekvenceru editor zvaný piano roll: mřížka s výškou tónu na svislé ose a časem na vodorovné. Je přesnější a přehlednější u dlouhých melodií. Hardwarový krokový sekvencer s řadou tlačítek je naopak rychlejší u bicích a krátkých motivů, protože rytmus vidíte i měníte za chodu. Takový sekvencer je srdcem každého přístroje typu groovebox, na němž vzniká beat bez počítače.

Více zařízení drží společné tempo díky hodinovému signálu MIDI clock, který jeden přístroj vysílá a ostatní se jím řídí. Noty se do sekvenceru dají zadávat i hrou; podrobnosti o klaviatuře a jejím připojení uvádí průvodce MIDI klávesami od výběru po zapojení.

Na vyzkoušení stačí deset minut. Nastavte tempo 120 úderů za minutu, kopák na kroky 1, 5, 9 a 13, hi-hat na všech šestnáct kroků a u sudých snižte velocity zhruba na polovinu. Pak pomalu přidávejte swing a sledujte okamžik, kdy rytmus přestane znít rovně a začne se houpat.

Zdroje

• Ableton, Learning Music – interaktivní výklad rytmu, vzorů a stavby skladby
• The MIDI Association, MIDI 1.0 Detailed Specification – zprávy Timing Clock
• Roland, TR-808 Owner's Manual – popis krokového programování rytmu
• Sound on Sound, články o krokových sekvencerech a swingu