MIDI klávesy v domácí produkci od výběru po zapojení

MIDI klávesy samy žádný zvuk nevydávají. Posílají do počítače jen zprávy o tom, která klávesa byla stisknuta, jak rychle a kdy byla puštěna, a tón vzniká až ve virtuálním nástroji. Při výběru proto nerozhoduje „jak znějí“, ale kolik mají kláves, jakou mechaniku a jak se připojují.

Z toho plyne i hlavní výhoda. Zahraný part zůstane v projektu jako sled not, takže se dá dodatečně opravit jediný tón, posunout tempo nebo vyměnit klavír za smyčce, aniž by se cokoli hrálo znovu.

Kolik kláves dává smysl pro jaký způsob práce

Běžné jsou čtyři velikosti a každá odpovídá jinému použití. Rozsah se dá u všech posouvat tlačítky oktáv, jenže to řeší jen polohu, ne hru oběma rukama najednou.

Pro produkci bez klavírních ambicí bych zvolila 49 kláves, protože pokryjí levou ruku s akordem i pravou s melodií a ještě se vejdou před monitor. Menší klaviatury mívají navíc zúžené klávesy, na kterých se špatně hraje komukoli, kdo je zvyklý na standardní rozteč. Kdo se chce především učit na klavír, tomu lépe poslouží digitální piano s váženou klaviaturou, které má vlastní zvuk i reproduktory a přes USB zpravidla zastane i roli ovladače.

Syntezátorová, polovážená a kladívková mechanika

Syntezátorová mechanika má lehké klávesy vracené pružinou. Dobře se na ní hrají rychlé běhy, varhanní glissanda a bicí, hůř se na ní trefuje jemná dynamika. Polovážená přidává ke pružině závaží, takže klávesa klade o něco větší odpor a pomaleji se vrací. Kladívková mechanika pohybuje skutečným kladívkem a hmatem se blíží klavíru, za což platí hmotností celého nástroje.

Žádná z nich není obecně lepší. Podle mě se mechanika má vybírat podle zvuků, které budete hrát nejčastěji: syntezátorové basy a sóla jdou na lehkých klávesách snáz, klavírní party na nich naopak znějí ploše, protože se obtížně odlišuje tichý a silný úhoz.

Velocity, aftertouch a ovladače kolem klaviatury

Velocity je údaj o rychlosti stisku, který se přenáší s každou notou v rozsahu 1 až 127. Virtuální nástroj podle něj mění hlasitost i barvu tónu. Většina klaviatur nabízí několik křivek citlivosti; pokud vám všechno vychází příliš nahlas nebo příliš potichu, bývá chyba v nastavené křivce, ne v technice hry.

Aftertouch reaguje na dotlačení už stisknuté klávesy. Kanálový posílá jednu hodnotu pro celou klaviaturu, polyfonní zvlášť pro každou klávesu a v ovladačích je vzácnější. Využijete ho hlavně u syntezátorových zvuků, kde tlakem otevíráte filtr nebo přidáváte vibrato.

Pady slouží k zadávání bicích a spouštění samplů, otočné potenciometry a tahové fadery posílají zprávy Control Change, které si v nahrávacím programu přiřadíte třeba k frekvenci filtru. Za nepostradatelné považuji dvě kolečka vlevo od kláves, tedy ohyb tónu a modulaci, a vstup pro sustain pedál. Dlouhou řadu knoflíků bych naopak oželela ve prospěch více kláves, protože přiřazování ovladačů je práce, do které se většině lidí nechce podruhé. Jakmile vás začne lákat skládání úplně bez obrazovky, je namístě uvažovat o jiném typu přístroje a přečíst si, co umí groovebox se samplerem a sekvencerem.

Připojení přes USB a přes pětikolíkový konektor DIN

Dnešní klaviatury se připojují kabelem USB, který je zároveň napájí. Pokud zařízení odpovídá třídě USB MIDI, což je u běžných ovladačů pravidlo, pozná ho Windows i macOS bez instalace ovladače. V nahrávacím programu pak stačí zapnout příslušný vstup MIDI a aktivovat stopu s nástrojem pro nahrávání.

Starší pětikolíkový konektor DIN přenáší data jedním směrem, takže výstup MIDI Out klaviatury vede do vstupu MIDI In syntezátoru. Potřebujete ho ve chvíli, kdy chcete hrát na hardwarový nástroj bez počítače. Některé malé přístroje používají místo něj úsporný 3,5mm jack s redukcí. Když už hardware zvažujete, pomůže srovnání, kdy sáhnout po hardwarovém syntezátoru a kdy po pluginu.

Zpoždění mezi úhozem a tónem nevzniká v klaviatuře ani v kabelu. Způsobuje ho vyrovnávací paměť zvukového rozhraní: při nahrávání ji nastavte na nízkou hodnotu, například 128 vzorků, a při mixu ji zase zvyšte, aby měl procesor rezervu.

První nahrávka a práce se zahraným materiálem

Zahraná stopa se v programu zobrazí jako bloky v mřížce. Kvantizace je přitáhne k nejbližší době, a když ji použijete naplno, zmizí z nahrávky drobné odchylky, kvůli kterým jste ji hráli rukama. Radím proto kvantizovat jen částečně, zhruba na polovinu, a velocity ponechat tak, jak byla zahrána.

Jako první cvičení nahrajte čtyři takty basové linky na metronom, nechte je bez úprav a potom tutéž linku naklikejte myší se stejnou silou všech not. Rozdíl mezi oběma verzemi vám řekne víc než jakýkoli popis. Z takto nahraných taktů se pak skládají delší celky, a jak fungují kroky, délka vzoru a swing, vysvětluje text o tom, jak pracuje sekvencer se smyčkami.

Zdroje

• The MIDI Association, MIDI 1.0 Detailed Specification
• USB Implementers Forum, Universal Serial Bus Device Class Definition for MIDI Devices
• Ableton, Live Reference Manual – kapitoly o MIDI a záznamu not
• Sound on Sound, články o výběru a použití MIDI ovladačů