Intervaly v hudbě: od sekundy po oktávu a jak je slyšet

Interval je vzdálenost mezi dvěma tóny a má dvě části názvu. Číslovka (sekunda, tercie, kvinta) říká, kolik stupňů stupnice interval obsáhne včetně obou krajních tónů. Přívlastek (čistý, velký, malý) upřesňuje velikost v půltónech. Od c do e je tercie, protože jde o tři stupně c, d, e, a je velká, protože měří čtyři půltóny.

Jak se intervaly pojmenovávají

Názvy pocházejí z latinských řadových číslovek: prima je první, sekunda druhá, tercie třetí, dále kvarta, kvinta, sexta, septima a oktáva. Počítá se vždy i výchozí tón, proto je prima vzdálenost nulová, tedy dvakrát tentýž tón, a oktáva osmý stupeň, kde se názvy tónů začínají opakovat.

Zazní-li oba tóny po sobě, mluví se o intervalu melodickém, zazní-li současně, jde o harmonický. Velikost je v obou případech stejná, ale sluch je vnímá odlišně. Začala bych s melodickými směrem nahoru, protože se dají zazpívat, a harmonické přidala později.

Čisté intervaly a dvojice velký a malý

Intervaly se dělí do dvou rodin. Prima, kvarta, kvinta a oktáva jsou čisté a mají v durové i mollové stupnici od základního tónu stejnou velikost. Sekunda, tercie, sexta a septima existují ve dvou podobách, velké a malé, které se liší o půltón. Velké intervaly najdete v durové stupnici od tóniky nahoru, malá tercie, sexta a septima jsou naopak typické pro přirozenou moll.

Zvětšením čistého nebo velkého intervalu o půltón vzniká interval zvětšený, zmenšením čistého nebo malého interval zmenšený. V základech se s nimi setkáte hlavně u tritónu.

V tabulce je dobře vidět česká zvláštnost: malá septima od c je tón b, velká septima tón h. Tóny v ní vycházejí ze stavby stupnic, takže kdo ví, jak jsou postavené stupnice dur a moll, většinu řádků si odvodí bez učení nazpaměť.

Tritón uprostřed oktávy

Tritón měří šest půltónů, tedy tři celé tóny, odtud jeho jméno. Dělí oktávu přesně na polovinu. Podle zápisu jde buď o zvětšenou kvartu (c–fis), nebo o zmenšenou kvintu (c–ges). Na klavíru jsou to stejné klávesy, ale v notách a v harmonii plní různou úlohu.

V durové stupnici se tritón nachází jen na jednom místě, mezi čtvrtým a sedmým stupněm, v C dur mezi f a h. Právě tyto dva tóny obsahuje dominantní septakord G7 a jejich napětí je důvodem, proč tento akord tak silně směřuje k tónice.

Konsonance a disonance aneb klid a napětí

Konsonantní intervaly působí klidně a ustáleně, disonantní napjatě a chtějí se někam pohnout. Hudební nauka tradičně řadí mezi dokonalé konsonance primu, oktávu a kvintu, mezi nedokonalé tercie a sexty. Sekundy, septimy a tritón jsou disonance. Kvarta stojí na pomezí: mezi vrchními hlasy zní klidně, nad basovým tónem se v klasické harmonii bere jako disonance.

Souvisí to s poměry kmitočtů. Oktáva má poměr 2:1, čistá kvinta 3:2 a kvarta 4:3, tedy malá celá čísla. Disonance neznamená chybu. Považuji ji za hybnou sílu hudby, protože bez napětí není co rozvést a skladba složená jen z konsonancí působí jako stojatá voda.

Poslechová pomůcka se začátkem známé melodie

Nejrozšířenější způsob, jak si intervaly zapamatovat sluchem, je spojit každý z nich s prvními dvěma tóny písně, kterou dobře znáte. Čistá kvarta nahoru stojí na začátku mnoha pochodů a hymen, sestupná malá tercie zní v dětských říkankách a pokřicích, oktávový skok si vybaví skoro každý z některé filmové melodie.

Radím sestavit si vlastní seznam a nepřebírat cizí. Píseň, kterou jste slyšeli stokrát, se vybaví okamžitě, kdežto doporučenou skladbu z učebnice si budete muset nejdřív dohledat. Pomůcka má ovšem hranici: funguje pro melodické intervaly v jednom směru a u harmonických nepomůže. Tam je lepší učit se poznávat barvu souzvuku. Jak takový trénink rozložit, popisuje článek o tom, že hudební sluch lze rozvíjet i v dospělosti.

Jako první krok si na nástroji zahrajte od jednoho tónu všech třináct intervalů z tabulky nahoru a každý si zazpívejte. Potom ke kvartě, kvintě a oběma terciím najděte svou píseň. Čtyři spolehlivě rozpoznané intervaly jsou lepší základ než třináct nejistých. Kde mají intervaly místo mezi ostatními tématy, shrnuje průvodce tím, jak postupovat v hudební teorii jako samouk.

Zdroje

• Luděk Zenkl: ABC hudební nauky, Editio Bärenreiter Praha
• Jaroslav Kofroň: Učebnice intonace a rytmu, Editio Bärenreiter Praha
• Jaroslav Kofroň: Učebnice harmonie, Editio Bärenreiter Praha
• Slovník české hudební kultury, Editio Supraphon