Stupnice dur a moll: jak jsou postavené a jak znějí

Durová a mollová stupnice mají každá sedm různých tónů a liší se tím, kde mezi nimi leží půltóny. Durová má vzorec celý, celý, půl, celý, celý, celý, půl a zní jasně. Přirozená mollová má vzorec celý, půl, celý, celý, půl, celý, celý a zní temněji. O charakteru rozhoduje hlavně třetí stupeň: v dur je od základního tónu vzdálený čtyři půltóny, v moll jen tři.

Celý tón a půltón na klaviatuře a na hmatníku

Půltón je nejmenší krok v běžném ladění, oktáva jich má dvanáct. Na klavíru je to vzdálenost dvou sousedních kláves bez ohledu na barvu, na kytaře jeden pražec. Celý tón jsou dva půltóny, tedy na kytaře dva pražce.

Mezi bílými klávesami je většinou klávesa černá, takže sousední bílé dělí celý tón. Na dvou místech černá chybí: mezi e a f a mezi h a c. Tam je mezi bílými klávesami půltón. Tahle nepravidelnost klaviatury je celý důvod, proč C dur vychází jen na bílých.

Vzorec durové stupnice na příkladu C dur

Stupnice C dur má tóny c, d, e, f, g, a, h, c. Když k nim přiložíte vzorec, půltóny padnou mezi třetí a čtvrtý stupeň (e–f) a mezi sedmý a osmý (h–c), přesně tam, kde na klaviatuře chybí černá klávesa. Sedmý stupeň, vzdálený půltón od tóniky, se nazývá citlivý tón, protože sluch vede zpět k základnímu tónu.

Stejný vzorec od jiného tónu si vynutí posuvky. Od g vyjde g, a, h, c, d, e a pak je potřeba celý tón, takže místo f přichází fis. Od f vyjde f, g, a a po půltónu b, nikoli h. Doporučila bych postavit si takto aspoň dvě stupnice ručně, krok za krokem, než sáhnete po tabulce prstokladů. Kdo si fis v G dur jednou odvodil, ten ho už nezapomene, kdežto naučený hmat bez důvodu se ztrácí rychle.

Tři podoby mollové stupnice

Přirozená a moll má tóny a, h, c, d, e, f, g, a a půltóny mezi druhým a třetím stupněm (h–c) a mezi pátým a šestým (e–f). Sedmý stupeň g je od tóniky vzdálený celý tón, takže k ní netáhne tak silně jako citlivý tón v dur.

Harmonická moll to řeší zvýšením sedmého stupně, v a moll z g na gis. Díky tomu vznikne na pátém stupni durový akord (E dur místo e moll), který vede k tónice přesvědčivěji. Vedlejším důsledkem je krok tří půltónů mezi f a gis, zvětšená sekunda, která dává harmonické moll její snadno rozpoznatelnou barvu.

Melodická moll tento velký krok vyhlazuje. Směrem nahoru zvyšuje šestý i sedmý stupeň, v a moll tedy f na fis a g na gis, směrem dolů se v klasickém pojetí vrací k přirozené podobě. Podle mě není nutné brát tři varianty jako tři samostatné stupnice k memorování. Užitečnější je vnímat je jako jednu mollovou stupnici s pohyblivým šestým a sedmým stupněm, protože ve skutečných skladbách se všechny podoby běžně střídají i během několika taktů.

Paralelní a stejnojmenné tóniny

C dur a a moll používají tytéž tóny, jen každá začíná jinde. Takové dvojici se říká paralelní stupnice. Mollová vždy začíná na šestém stupni durové, tedy o malou tercii níž: ke G dur patří e moll, k F dur d moll, k D dur h moll. Obě mají stejné předznamenání, a z not proto samotné předznamenání tóninu neurčí. Rozhoduje, ke kterému tónu se melodie vrací a kterým akordem skladba obvykle končí.

Stejnojmenné tóniny mají naopak společný základní tón a liší se tóny: C dur nemá žádnou posuvku, c moll má tři béčka (b, es, as). Rozdíl mezi nimi je dobře slyšet, když zahrajete tutéž jednoduchou melodii nejdřív v jedné a pak ve druhé. Podobné poslechové srovnávání patří k tomu, čím se dá hudební sluch rozvíjet i bez učitele.

Předznamenání a kvintový kruh ve zkratce

Kvintový kruh řadí tóniny podle počtu posuvek. Od C dur po čistých kvintách nahoru přibývá po jednom křížku: G dur má jeden (fis), D dur dva (fis, cis), A dur tři (fis, cis, gis). Po kvintách dolů přibývají béčka: F dur má jedno (b), B dur dvě (b, es), Es dur tři (b, es, as). Posuvky se v předznamenání píší vždy ve stejném pořadí, křížky fis, cis, gis, dis, ais, eis, his a béčka přesně opačně.

Z toho plynou dvě praktické pomůcky. U křížků leží durová tónika půltón nad posledním křížkem, takže tři křížky končící na gis znamenají A dur. U béček je tónikou předposlední béčko, tři béčka b, es, as tedy dávají Es dur. Proč je kvinta tak důležitým krokem, vysvětluje článek o tom, jak se intervaly měří a jak znějí.

Za sebe bych stupnice necvičila jen jako běh nahoru a dolů. Zahrajte si C dur a hned po ní a moll přirozenou, harmonickou a melodickou a u každé nahlas pojmenujte tóny, které se změnily. Totéž pak zopakujte s dvojicí G dur a e moll. Kam stupnice zapadají v celkovém pořadí učiva, ukazuje přehled toho, co se z hudební teorie naučit jako první.

Zdroje

• Luděk Zenkl: ABC hudební nauky, Editio Bärenreiter Praha
• Jaroslav Kofroň: Učebnice harmonie, Editio Bärenreiter Praha
• Martin Vozar: Hudební nauka pro základní umělecké školy, nakladatelství Talacko
• Open Music Theory, otevřená vysokoškolská učebnice hudební teorie