Kompresor v mixu a situace, kdy ho radši vypnout

Kompresor v mixu dělá jedinou věc: zeslabí signál ve chvíli, kdy překročí nastavenou hranici, a tím zmenší rozdíl mezi hlasitými a tichými místy. Patří tedy na stopy, jejichž hlasitost kolísá víc, než aranž unese. Kde dynamika nekolísá nebo je součástí výrazu, nemá co zlepšit a je lepší ho vypnout.

Threshold a ratio určují, kolik se ubere

Threshold neboli práh je úroveň, nad kterou kompresor začne pracovat. Signál pod prahem prochází beze změny. Ratio, tedy kompresní poměr, říká, jak silně se zeslabí to, co práh přesáhne. Při poměru 4:1 se ze čtyř decibelů nad prahem stane na výstupu jeden. Poměry kolem 2:1 až 4:1 znamenají mírné vyrovnání, hodnoty od 10:1 výš už se chovají jako limiter.

Oba parametry se sledují na ukazateli zeslabení, označovaném obvykle GR nebo gain reduction. Ten říká, co se se zvukem opravdu děje. Dívala bych se nejdřív na něj a teprve potom na čísla u ovladačů: pokud ručka ubírá dva až čtyři decibely jen na nejhlasitějších slabikách, jde o jemné vyrovnání, pokud stojí trvale na deseti, je stopa slisovaná.

Některé kompresory mají ještě ovladač knee. Měkké koleno znamená, že komprese nastupuje postupně už kousek pod prahem, a zásah je pak méně nápadný.

Attack a release mění tvar zvuku

Attack je doba, za kterou kompresor po překročení prahu zabere, release doba, za kterou zase pustí. Rychlý attack v řádu jednotek milisekund chytí i samotný úder paličky nebo trsátka, takže nástroj změkne a posune se v mixu dozadu. Pomalejší attack, řekněme dvacet až třicet milisekund, úder propustí a stlačí až tělo tónu. Nástroj pak působí údernější, přestože je celkově vyrovnanější.

Příliš krátký release způsobí slyšitelné pumpování, kdy hlasitost mezi údery vyskakuje nahoru, a u basových tónů může přidat zkreslení. Příliš dlouhý release nestihne pustit před dalším úderem a kompresor zůstane zabraný pořád. Praktické vodítko: ručka zeslabení by se měla hýbat v rytmu skladby a před další dobou se vrátit skoro k nule.

Make-up gain a past hlasitějšího zvuku

Komprese stopu ztiší, a proto má kompresor výstupní zesílení, make-up gain, které úroveň vrátí zpět. Tady vzniká nejčastější omyl. Po dorovnání je stopa v průměru hlasitější než původní a hlasitější zvuk ucho hodnotí jako lepší, i když mu komprese ublížila.

Považuji za nutné srovnávat zapnutý a vypnutý kompresor vždy při stejné hlasitosti, jinak se nerozhodujete podle kvality, ale podle decibelů. Nastavte make-up gain tak, aby při přepínání tlačítkem bypass stopa neposkočila. Pokud pak rozdíl neslyšíte, kompresor na ní nemá důvod zůstávat.

Kde kompresor pomáhá a kdy dynamiku nechat být

Nejvíc práce odvede na zpěvu. Rozdíl mezi šeptanou slokou a refrénem bývá tak velký, že tichá slova zapadnou pod doprovod a hlasitá vyčnívají. Podobně basová kytara: základ skladby musí držet stálou úroveň a nevyrovnané tóny jsou slyšet jako díry v mixu. Užitečný je také u akustické kytary hrané prsty a u záznamů, kde kolísala vzdálenost od mikrofonu, což je jedna z běžných chyb při nahrávání zpěvu.

Naopak syntezátorové plochy, varhany a většina hotových samplů a smyček mají dynamiku vyrovnanou už od zdroje. Totéž platí pro silně zkreslenou elektrickou kytaru, protože zkreslení samo signál stlačuje. Další komprese tam jen zvedne šum a ubere poslední zbytek pohybu.

Nechala bych ho vypnutý všude, kde skladba stojí na kontrastu: klavírní pasáž, která roste od pianissima, sbor, kytarové arpeggio. Důvod je jednoduchý. Posluchač vnímá gradaci právě jako změnu hlasitosti, a když ji srovnáte, refrén přestane přicházet. V takových místech poslouží lépe automatizace hlasitosti, která ztiší nebo zvedne konkrétní slovo či takt a tvar zvuku nechá netknutý.

Paralelní komprese jako kompromis

Paralelní komprese míchá silně stlačenou kopii signálu s původním, nedotčeným. Buď stopu pošlete do pomocné sběrnice s kompresorem, nebo použijete ovladač mix či dry/wet přímo na pluginu. Stlačená kopie zvedne tiché detaily a dozvuky tónů, originál zachová přirozené náběhy. Technika se používá hlavně na bicí a na vokál a hodí se tam, kde běžná komprese bere úder dřív, než stihne přidat hutnost. Za sebe bych ji zkusila nejdřív na sběrnici bicích, protože tam je rozdíl mezi zachovaným úderem a přidanou hutností slyšet nejzřetelněji.

Platí pro ni stejné pravidlo o vyrovnané hlasitosti. Přimíchaná kopie stopu zesílí, takže před hodnocením stáhněte fader o tolik, kolik přibylo.

Vyzkoušejte to na vlastním projektu: vypněte všechny kompresory a zapínejte je po jednom. U každého si jednou větou pojmenujte, co na stopě řeší. Kde věta nevznikne, plugin smažte. Samotné pořadí kroků, do kterého komprese patří, popisuje průvodce domácí mixáží, a pokud stopa zaniká kvůli barvě, ne kvůli hlasitosti, hledejte řešení spíš v rozdělení frekvenčních pásem.

Zdroje

• Sound on Sound: Compression Made Easy
• Roey Izhaki: Mixing Audio – Concepts, Practices and Tools (Focal Press)
• Bobby Owsinski: The Mixing Engineer's Handbook
• Ableton: Live Reference Manual – Compressor, Glue Compressor