Akordové postupy, které fungují napříč žánry

Akordové postupy, které se objevují v popu, rocku, folku i jazzu, stojí na stejném principu: střídají klid, vzdálení a napětí. V každé durové tónině tyto tři funkce zastupují akordy na prvním, čtvrtém a pátém stupni, tedy tónika, subdominanta a dominanta. V C dur jsou to C, F a G. Ostatní běžné postupy vznikají tím, že se k nim přidají mollové akordy na druhém, třetím a šestém stupni – Dmi, Emi a Ami. Zapisují se římskými číslicemi, velkými pro durové a malými pro mollové akordy, aby šly snadno přenést do jiné tóniny.

Proč některé spoje znějí uzavřeně a jiné otevřeně

Nejsilnější tah v harmonii je spoj dominanty s tónikou, V–I. Dominantní septakord G7 obsahuje tóny H a F, které mezi sebou tvoří tritonus, nejnapjatější interval durové stupnice. H je citlivý tón a táhne o půltón nahoru k C, F klesá o půltón k E. Když se obojí stane, napětí zmizí a ucho slyší konec. Proto se tímto spojem uzavírají fráze i celé skladby.

Spoj IV–I, tedy F–C, zní měkčeji, protože v něm citlivý tón chybí. A skončí-li fráze na dominantě, zůstane viset a žádá si pokračování. Považuji tyto tři závěry za důležitější než zásobu hotových postupů, protože kdo slyší rozdíl mezi uzavřeným a otevřeným koncem, dokáže vědomě rozhodnout, jestli má sloka do refrénu vplynout, nebo se před ním zastavit.

Čtyři postupy, na kterých stojí většina písní

Následující přehled ukazuje nejrozšířenější postupy v C dur. Všechny lze hrát po taktu ve smyčce.

První dva postupy tvoří stejné čtyři akordy, jen smyčka začíná jinde. Protože vi–IV–I–V začíná na mollovém akordu, působí temněji, přestože tónina zůstává stejná. Postup I–vi–IV–V končí na dominantě, takže se smyčka pokaždé silně vrací na začátek. Jazzové ii–V–I je vlastně vystupňovaný závěr: akord druhého stupně zastupuje subdominantu a celý spoj postupuje v basu po kvintách dolů.

Zvláštní kapitolou je 12taktové blues. Má pevnou formu: čtyři takty tóniky, dva takty subdominanty, dva takty tóniky, pak po jednom taktu dominanta, subdominanta a dva takty tóniky, z nichž poslední se často nahrazuje dominantou jako obratem zpět na začátek. V bluesu se všechny tři akordy hrají jako dominantní septakordy, v C tedy C7, F7 a G7, a právě to mu dává charakteristickou barvu. Z této formy vychází rock and roll i velká část jazzového repertoáru.

Jak z běžného postupu udělat vlastní

Nejjednodušší úprava je změna harmonického rytmu. Stejné čtyři akordy znějí jinak, když první trvá dva takty a zbylé tři se vystřídají rychle, než když má každý svůj takt. Druhou úpravou jsou obraty, tedy akordy s jiným než základním tónem v basu. V postupu C – G/H – Ami – C/G klesá bas plynule po stupnici a obyčejná smyčka získá melodickou linku.

Třetí možností jsou akordy vypůjčené ze stejnojmenné mollové tóniny. Do C dur lze z c moll přenést Fmi místo F nebo durový akord na sníženém sedmém stupni, B dur. Postup I–♭VII–IV, tedy C – B – F, je běžný v rocku. Doporučila bych začít právě záměnou IV za mollové iv těsně před návratem na tóniku, protože jde o změnu jediného tónu, z A na As, a přesto je slyšet okamžitě.

Čtvrtou možností je mimotonální dominanta, dominantní septakord vložený před jiný akord než tóniku. Před Dmi lze zahrát A7, před G akord D7. Na okamžik to zní, jako by skladba odbočila do jiné tóniny, a cílový akord díky tomu vyzní silněji. Sama bych těchto ozdob nepoužívala víc než jednu nebo dvě na skladbu; když je překvapení v každém taktu, přestane být překvapením.

Kdy postup vyměnit a kdy stačí změnit doprovod

Pokud sloka i refrén stojí na stejné smyčce, musí rozdíl mezi nimi vytvořit něco jiného: melodie, hustota doprovodu, poloha. Když to nestačí, pomůže začít refrén na jiném stupni než sloku. Osvědčuje se sloka od tóniky a refrén od subdominanty nebo od šestého stupně. Mezihra pak může na několik taktů úplně vynechat tóniku, aby se návrat k ní stal událostí.

Harmonie se navíc mění podle toho, kdo ji hraje. Tentýž akord zní jinak rozložený na klavíru, jinak v kytarových kilech a jinak, když ho naznačí jen bas se zpěvem. Jak akordy rozdělit mezi nástroje, aby si nepřekážely, rozebírá článek o tom, jak aranžmá skladby pracuje s prostorem. Samotný postup ale píseň nedělá – nad stejnými akordy lze napsat stovky různých melodií a slov, a kde k nim hledat text písně s konkrétním obrazem, je téma na samostatné čtení.

Cvičení se čtyřmi akordy ve všech tóninách

Když se mě někdo ptá, co cvičit jako první, radím jediný postup ve více tóninách, ne deset postupů v jedné. Zahrajte I–V–vi–IV v C dur, potom v G dur (G – D – Emi – C) a v F dur (F – C – Dmi – B). U každé tóniny si nahlas řekněte stupně. Po týdnu přidejte obraty tak, aby bas klesal po krocích, a nahrajte si obě verze za sebou. Další postup, na který takto přirozeně navážete, i způsob, jak nad ním začít hledat melodii, najdete v přehledu o skládání písní.

Zdroje

• Luděk Zenkl: ABC hudební nauky, Editio Bärenreiter Praha
• Jaroslav Kofroň: Učebnice harmonie, Editio Bärenreiter Praha
• Mark Levine: The Jazz Theory Book, Sher Music
• Rikky Rooksby: How to Write Songs on Guitar, Backbeat Books