Streamovací služby a rozdíly v katalogu i zvuku

Streamovací služby nabízejí na první pohled totéž – desítky milionů skladeb za pravidelné předplatné. Liší se ale ve čtyřech věcech, které při každodenním poslechu poznáte: v okrajích katalogu, v použitém kodeku a datovém toku, ve způsobu doporučování a v tom, jak fungují bez připojení. Podle těchto čtyř bodů se dá služba vybrat rozumněji než podle toho, co mají kamarádi.

Kde se katalogy rozcházejí

Hlavní proud je všude stejný, velká vydavatelství dodávají svůj repertoár všem významným službám. Rozdíly začínají na okrajích: u malých nezávislých vydavatelství, starších domácích nahrávek, živých záznamů, remixů a singlových verzí. Zvláštní kapitolou je vážná hudba, kde záleží na vyhledávání podle skladatele, díla, dirigenta a orchestru. Běžná aplikace stavěná kolem dvojice „interpret a skladba“ si s tím poradí hůř, a některé služby proto pro klasiku provozují samostatné rozhraní.

Katalog také není neměnný. Alba mizí a vracejí se podle toho, jak se mění dohody mezi vydavateli a službou, a tatáž nahrávka může být v jedné zemi dostupná a v jiné ne. Dívala bych se proto nejdřív na okraje: kdo poslouchá úzký žánr nebo českou scénu, má si ve zkušebním období vyhledat deset alb, o která stojí nejvíc, a teprve potom řešit zbytek.

Kodek, datový tok a co znamená bezztrátový tarif

Běžné tarify používají ztrátové kodeky – nejčastěji AAC, Ogg Vorbis nebo Opus. Ty z nahrávky odstraňují informace, které by sluch měl podle modelu kodeku vnímat nejméně, a tím zmenší objem dat na zlomek. Datový tok se udává v kilobitech za sekundu; nejvyšší ztrátové nastavení bývá 256 až 320 kbit/s, úsporné režimy pro mobilní data klesají pod 100 kbit/s. Pro srovnání: nekomprimovaný zvuk v kvalitě CD, tedy 16 bitů a 44,1 kHz ve stereu, má 1 411 kbit/s.

Bezztrátové tarify používají formáty FLAC nebo ALAC, které data jen úsporně zabalí a při přehrávání je obnoví bit po bitu. Některé služby k tomu přidávají vyšší rozlišení, například 24 bitů a 96 nebo 192 kHz. Za sebe bych byla v očekáváních střízlivá: rozdíl mezi dobře zakódovaným ztrátovým proudem ve 320 kbit/s a bezztrátovým záznamem je malý a na běžné sestavě ho většina lidí spolehlivě nepozná.

Navíc rozhoduje nejslabší článek řetězce. Bezdrátová sluchátka přenášejí zvuk přes Bluetooth dalším ztrátovým kodekem (SBC, AAC, aptX, LDAC), takže bezztrátový proud ze služby se cestou znovu zkomprimuje. Smysl má takový tarif hlavně při poslechu po kabelu nebo přes domácí síť do reproduktorů.

Jak pracují doporučovací algoritmy

Doporučení se skládají ze dvou zdrojů. První je chování posluchačů: co hrají lidé s podobnou historií, co přeskakují, co si ukládají. Druhý je rozbor samotného zvuku a popisných údajů – tempo, žánrové štítky, nálada, rok vydání. Výsledkem jsou týdenní výběry, automatická „rádia“ ke skladbě a pokračování po skončení alba.

Systém se učí z každého dotyku. Přeskočení v prvních vteřinách bere jako nezájem, uložení a doposlouchání jako souhlas. Kdo na účtu pouští dětské písničky nebo zvuky na pozadí, doporučení si jimi zanese; pomáhá soukromý režim poslechu nebo oddělený profil, který většina služeb nabízí. Považuji za rozumné brát doporučení jako jeden zdroj z několika, protože ze své podstaty nabízejí hlavně varianty známého. Jak je doplnit, popisuje text o tom, jak vypadá objevování nové hudby mimo algoritmy.

Offline poslech a drobnosti, které rozhodují denně

Stažené skladby nejsou běžné soubory. Ukládají se v chráněné podobě, přehraje je jen aplikace dané služby a ta si čas od času potřebuje přes internet ověřit, že předplatné trvá. Před delší cestou bez signálu se proto vyplatí aplikaci otevřít ještě na Wi-Fi. V nastavení bývá zvlášť kvalita pro streamování a zvlášť pro stahování; vyšší kvalita znamená víc obsazeného místa v telefonu, u bezztrátových souborů několikanásobně.

Další rozdíly jsou nenápadné, ale poznáte je každý den. Přehrávání bez mezer mezi skladbami je nutné u živých alb a u desek, kde na sebe písně navazují. Normalizace hlasitosti srovnává nahrávky na podobnou úroveň, aby tichá skladba ze sedmdesátých let nezanikla vedle současné produkce; u alb, která mají mít dynamický průběh, bych ji přepnula na režim podle alba, pokud ho služba nabízí. A kdo si skládá vlastní výběry, ocení pohodlné řazení a sdílení – k tomu se hodí rady, jak postavit playlist, který vydrží víc než jedno poslechnutí.

Zkušební týden s konkrétním seznamem

Většina služeb umožňuje bezplatné vyzkoušení nebo verzi s omezeními. Doporučila bych ho využít podle předem napsaného seznamu: deset alb, na kterých vám záleží, z toho aspoň tři málo známá; jedno živé album na ověření přehrávání bez mezer; jedna cesta bez dat se staženou hudbou; a týden sledování, jestli vám doporučení přinesou aspoň dvě věci, které byste jinak nenašli.

Zapište si, co chybělo a co vás zdržovalo při ovládání. Služba, která projde tímhle seznamem, vám bude sloužit lépe než ta s nejdelším výčtem funkcí. A protože na zdroji hudby závisí i to, k čemu se dostanete, souvisí výběr přímo s tím, jak se hudební vkus formuje – pohodlná aplikace rozhoduje o vašem poslechu víc, než by se od pouhého přehrávače čekalo.

Zdroje

• Xiph.Org Foundation: dokumentace formátů FLAC, Ogg Vorbis a Opus
• Fraunhofer IIS: technické materiály k percepčnímu kódování zvuku (MP3, AAC)
• Audio Engineering Society: doporučení AES TD1004 k hlasitosti při streamování zvuku
• Bluetooth SIG: specifikace profilu A2DP a kodeku SBC
• IFPI: Global Music Report