Výběr kytary pro začátečníka podle stylu hraní

Výběr kytary se u začátečníka nejlépe řídí hudbou, kterou chce hrát. Klasická kytara s nylonovými strunami patří ke klasické hudbě, flamenku a bossa nově, westernová s kovovými strunami k písničkám s doprovodem akordů a k folku, elektrická k rocku, blues, metalu a funku. Teprve když je jasný typ, má smysl řešit rozměry: menzuru, šířku krku a to, jak pohodlně se na nástroji hraje.

Tři typy kytar a čím se liší na dotek

Klasická kytara má nylonové struny s nízkým tahem, takže se měkce mačkají a prsty bolí méně. Vyvažuje to široký a plochý hmatník, na kterém jsou struny daleko od sebe. Pro vybrnkávání prsty je to výhoda, pro baré akordy a malou ruku překážka. Krk se k tělu připojuje u dvanáctého pražce a nástroj obvykle nemá výřez, vyšší polohy jsou tedy hůř dostupné.

Westernová kytara nese kovové struny, jejichž celkový tah je zhruba dvojnásobný. Zní hlasitěji a jasněji, pod trsátkem má zřetelný rytmický úder, ale první týdny na ní bolí konečky prstů víc. Krk je užší, mírně zaoblený a s tělem se spojuje většinou u čtrnáctého pražce.

Elektrická kytara má ze všech tří nejtenčí struny a nejnižší dohmat, hraje se na ni tedy fyzicky nejsnáz. Bez zesilovače je ovšem slyšet jen slabě, a tak se k ní vždy počítá ještě kabel a něco, co ji ozvučí.

Rozšířená rada, že se má vždy začínat na klasické kytaře a teprve potom přejít jinam, podle mě neplatí obecně. Kdo chce hrát rockové riffy, vydrží u nástroje déle, když z něj od prvního týdne slyší zvuk, kvůli kterému začal. Návyky levé ruky se mezi typy přenášejí, jen si prsty musí zvyknout na jinou šířku krku.

Menzura a šířka krku podle velikosti ruky

Menzura je délka znějící části struny od nultého pražce ke kobylce. Čím je delší, tím jsou pražce dál od sebe a tím větší tah struna při stejném ladění má. Rozdíl mezi 628 a 648 milimetry vypadá zanedbatelně, v první poloze je ale při rozpětí přes čtyři pražce znát a struny na kratší menzuře jdou lehčeji vytahovat.

U klasických kytar se vyrábějí zmenšené velikosti označované zlomky, například 1/2, 3/4 a 7/8, s úměrně kratší menzurou. Jsou určené dětem, ale sedmiosminovou velikost ocení i dospělí s menší rukou. U westernových kytar rozhoduje také tvar těla: velký dreadnought má hluboké lubby a pravá paže přes něj musí dál, menší koncertní tvary se drží pohodlněji.

Při zkoušení v obchodě bych se dívala nejdřív na to, jestli ruka bez napětí obejme krk v první poloze a jestli palec nemusí tlačit. Akord, který na jednom nástroji nejde zahrát čistě, může na jiném se štíhlejším krkem vyjít napoprvé.

Dohmat a ladění rozhodují víc než dřevo

Dohmat je výška strun nad pražci, obvykle se posuzuje u dvanáctého pražce. Příliš vysoký dohmat znamená, že je třeba struny mačkat velkou silou a tóny ve vyšších polohách ladí výš, než mají. Příliš nízký způsobí drnčení o pražce. U začátečnického nástroje považuji rozumně seřízený dohmat za důležitější než druh dřeva nebo povrchovou úpravu, protože přímo určuje, jestli cvičení bolí.

Druhá kontrola se týká ladění. Tón zmáčknutý na dvanáctém pražci má znít o oktávu výš než prázdná struna a shodně s flažoletem na témže místě. Pokud se viditelně rozchází, nástroj potřebuje seřídit. U elektrických kytar jde o běžný úkon a postup popisuje článek o domácí údržbě elektrické kytary. Za zkoušku stojí i ladicí mechaniky, které se mají otáčet plynule a bez mrtvého chodu.

Hranám pražců po stranách hmatníku se vyplatí přejet prstem. Když vyčnívají a škrábou, dřevo hmatníku seschlo a nástroj byl nejspíš skladován v suchu.

Co k nástroji patří od prvního dne

Ladička je nutnost, klipová na hlavu kytary stačí. K tomu pár trsátek různé tloušťky, popruh, pokud se bude hrát vestoje, a obal. Náhradní sada strun se hodí hned, protože tenká struna e praskne obvykle v nejméně vhodnou chvíli. Jak se v označeních tlouštěk a materiálů vyznat, vysvětluje text o tom, jak vybírat kytarové struny a kdy je měnit.

K elektrické kytaře patří zesilovač nebo jeho náhrada. Do panelového bytu bych zvolila malý modelingový přístroj se sluchátkovým výstupem, protože dovolí cvičit se zkresleným zvukem i večer. Podrobnosti o výkonu a hlasitosti shrnuje článek o tom, jak vybrat kytarový zesilovač do bytu.

U westernové kytary stojí za úvahu, jestli má mít vestavěný snímač. Pro hraní doma je zbytečný. Jakmile ale přijde na řadu nahrávání, vyplatí se vědět, jak se akustická kytara chová před mikrofonem a proč snímač mikrofon nenahradí.

Zkouška v obchodě krok za krokem

Vyberte si tři písničky, které chcete umět, a podle nich určete typ nástroje. V obchodě si pak nechte kytaru naladit a zahrajte na každé struně tón v první poloze a u dvanáctého pražce. Nic nemá drnčet a nic nemá vyžadovat sílu. Kdo ještě nehraje vůbec, ať si nechá několik tónů zahrát od prodavače a zatím jen zkusí, jak nástroj sedí na stehně a jak daleko musí levá ruka.

Za sebe bych dala přednost obyčejnému nástroji, který někdo před prodejem seřídil, před lépe vybaveným kusem rovnou z krabice. Seřízení se dá dodělat i později v servisu, jen je dobré s ním počítat hned a neodkládat ho na dobu, kdy už cvičení přestane bavit.

Zdroje

• Fender Musical Instruments Corporation – uživatelské příručky a návody k seřízení elektrických kytar
• Yamaha Corporation – uživatelské příručky ke klasickým a akustickým kytarám
• D'Addario – String Tension Guide, technický přehled tahů strun pro pražcové nástroje
• Taylor Guitars – technické listy k tvarům těla a péči o akustické kytary